Hlavní záložky

Název: Ferdinand III.

Umístění: areál Revmatologického ústavu, Na Slupi čp. 450/4, Nové Město

Autor: Josef Max, restaurováno Radko Plachtou

Provedení: saský „pernský“ pískovec

Rok instalace: původně Staroměstská radnice 1845–1848, Revmatologický ústav 1985

Adresa
Na Slupi 450/4
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 1.5024" N, 14° 25' 18.9696" E

Ferdinand III., areál Revmatického ústavu, Na Slupi čp. 450/4

Ferdinand III. Habsburský se narodil 13. července 1608 ve Štýrském Hradci (Graz), zemřel 2. dubna 1678 ve Vídni. V letech 1637–1657 byl císařem římským, králem českým, uherským a chorvatským, markrabětem moravským a v letech 1608–1657 arcivévodou rakouským.

Ferdinand III. Habsburský přispěl úspěšnými mírovými jednáními k ukončení třicetileté války. Byl třetím synem císaře Ferdinanda II. a jeho první manželky Marie Anny Bavorské. Jeho bratři zemřeli v dětském věku a tak se po smrti otce (1637) stal císařem Svaté říše římské. Usiloval o ukončení války, což se mu podařilo až v roce 1648 tzv. vestfálským mírem.

Během války se objevil nový umělecký sloh – baroko, které nahradilo renesanci. Ferdinand III. byl zastáncem rekatolizace a umírněným upevňováním absolutistické moci. Uměl česky a nechal vytvořit první soupis všech poddaných a první katastr, soupis všech obcí, tzv. berní rulu. V roce 1638 vyňal Univerzitu Karlovu z pravomoci jezuitů a v roce 1654 spojil tuto univerzitu se samostatnou jezuitskou kolejí v Klementinu a vytvořil tak tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu, která obnovila všechny čtyři fakulty, které měla před husitskými válkami.

Byl třikrát ženatý a měl celkem jedenáct dětí. Ještě za svého života nechal nejstaršího syna Ferdinanda korunovat českým, uherským a římským králem. Ferdinand IV. však předčasně, stejně jako jeho dva další bratři, zemřel a následníkem trůnu se stal až čtvrtý syn v pořadí – Leopold.

Socha Ferdinanda III. Habsburského je jednou ze čtyř soch vytvořených Josefem Maxem, které sem byly přeneseny z prostoru mezi okny novogotické přístavby Staroměstské radnice, když toto radniční křídlo na sklonku druhé světové války vyhořelo. Sochy Spytihněva II, Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Ferdinanda III. pak byly deponovány v Muzeu hlavního města Prahy. V polovině osmdesátých let 20. století je zrestauroval sochař Radko Plachta.  Opravené sochy byly přeneseny nad fontánu v areálu Revmatologického ústavu v roce 1985.

Sochař Josef Calanza Max se narodil 16. ledna 1804 v Janově u Sloupu v Čechách a zemřel 18. června 1855 v Praze. Byl českoněmeckým sochařem. Měl mladšího bratra, sochaře Emanuela, a syna – malíře Gabriela Maxe.

Josef Max se narodil jako pátý syn sochaři a řezbáři Josefu Františkovi Maxovi, pod jehož vedením se vyučil řemeslu, později studoval na pražské akademii u Josefa Berglera. V roce 1830 si otevřel v Praze dílnu a spolu se svým bratrem Emanuelem vytvořili množství figurálních soch a funerálních plastik. Je mj. autorem plastiky císaře Karla IV. umístěné v zahradě areálu na Karlově.

Sochař, restaurátor a keramik Radko Plachta se narodil v jihočeské Bechyni v roce 1928. V roce 1947 absolvoval tamější školu, v letech 1948 a 1951 studoval na UMPRUM, kam se vrátil po vojně. V roce 1957 vstoupil do nově se rodící skupiny M 57, od roku 1964 se věnoval volné sochařské práci a restaurátorství. Zemřel v roce 2011

Název: Ferdinand III.

Umístění: areál Revmatologického ústavu, Na Slupi čp. 450/4, Nové Město

Autor: Josef Max, restaurováno Radko Plachtou

Provedení: saský „pernský“ pískovec

Rok instalace: původně Staroměstská radnice 1845–1848, Revmatologický ústav 1985

Adresa
Na Slupi 450/4
12000 Praha 2
Česká republika
50° 4' 1.5024" N, 14° 25' 18.9696" E
Datum poslední aktualizace: 9.10.2018 13:54