Vltava (Nové Město)

Vltava je opěvovaná, a někdy i zatracovaná, hluboká, místy i mělká, stříbropěnná i hnědočerná, poklidná, rozverná, monumentální, ale také nezkrotná. I se svým údolím je osou celé Prahy. Její koryto se vyvíjelo po statisíciletí, její vody omývaly pevninu i nesčetné ostrovy a její meandry se měnily. Vltava bývala od dávných dob také významnou vodní cestou, v roce 1547 se začalo se splavněním jejího středního toku, tedy až k Praze, a od té doby na ní plula kromě vorů i menší plavidla. K Praze 2 řeka nerozlučně patří a je s ní velmi úzce spjata, neboť ji z části obtéká a tvoří její hranici s Prahou 5. Tento úsek měří asi 1800 m. Řeka zaujímá v dějinách Vyšehradu, Podskalí a Nového Města důležité místo, přestože „dvojka“ je jinak na vodstvo poměrně chudá, protéká tu jen ke konci své pouti potok Botič.

V raném středověku, např. kolem roku 875, bylo koryto řeky složitější, hladina byla asi o tři metry níž a čněly nad ní skály Barrandova, Vyšehradu, Emauz a Zderazu. Na úpatích svahů byly rokle, strže a místa, kde se řeka vylévala z těsných břehů. Tam, kde se do Vltavy vlévaly potoky, v našem případě Botič, se tvořily mokřady, mimoto potoky často měnily směr a jejich koryta se zanášela. Měnil se i tvar pražských ostrovů, především po povodních. Koryto řeky se zahlcovalo usazeninami, řeka tekla výš a povodně se stávaly postupem let ničivějšími. Lidé se pochopitelně bránili a zvyšovali břehy.

Řeka vždy lidi přitahovala a ti ji využívali ke svému životu, pro pohon mlýnských kol, k napájení dobytka, plavení koní, koupání a k vorové a později lodní dopravě. Přinášela jim obživu a dokonce se traduje, že do Prahy po staletí připlouvali lososi a ještě v roce 1926 jich zde bylo vyloveno na 1300 kg. Bezpečně víme, že vory připlouvaly do Prahy již v 10. století. Jejich odolná konstrukce začala být záhy využívána i k přepravě nákladů, z nichž značnou část tvořila sůl. Plavba po Vltavě nebyla zrovna jednoduchá záležitost, plavci se museli potýkat s množstvím přírodních překážek v řečišti a s mlýnskými jezy, jejichž počet neustále rostl. Proto bylo brzy nutné přistoupit nejen ke splavňovacím pracím, ale také k organizaci plavby, a není divu, že se tak poprvé stalo již za vlády císaře Karla IV. Roku 1346 byl zřízen mlynářský soud, který měl na starosti veškerou vodohospodářskou problematiku, a zároveň bylo přikročeno k významnějším splavňovacím pracím. Ty se ovšem dlouho jevily jako nekonečná sysifovská práce. Vory v Praze přistávaly po mnoho let v  Podskalí. V 18. století se místo dosavadního odstraňovaní všemožných překážek v řečišti inženýři začali zabývat úpravou vodního toku jako celku, od zpevňování břehů přes vzdouvání hladiny až po usměrňování říčního proudu samého. V roce 1724 tak proběhly další regulační úpravy koryta mezi Kamýkem nad Vltavou a Prahou pod vedením Jana Ferdinanda Schora. V první polovině 19. století se na řece objevily lodě a v roce 1865 byla založena Pražská paroplavba, o niž se značně zasloužil František Dittrich. V roce 1894 navrhla firma Vojtěcha Lanny první kompletní plán na splavnění Vltavy od Českých Budějovic až po Mělník. Roku 1949 začala stavba přehrady Slapy a Vltavské kaskády. S řekou a životem kolem vody je spjat i spolek s dlouhou tradicí Vltavan..

Řeka bývala však i dopravní překážkou, proto se lidé odjakživa snažili ji nějak překonat a využívali několik pražských brodů. Později byly na místě brodů přívozy, a ještě později se začaly stavět mosty. Praha 2 je v současnosti spojena s druhým břehem třemi mosty, železničním, mostem Palackého a Jiráskovým. Přívozy v Praze fungovaly od středověku a k prvním doloženým patří právo přívozu, které vlastnila Vyšehradská kapitula spolu s obcí Podolí počátkem 13. století. Mezi Smíchovem a Podskalím jezdil přívoz ještě v polovině 20. století, který ale podlehl bezkonkurenčně levnějšímu mostu Palackého, otevřenému roku 1878. V současnosti vozí cestující přívoz P5, který spojuje Rašínovo nábřeží se špicí Císařské louky. Je součástí Pražské integrované dopravy, takže vezme na palubu každého, kdo má jízdenku MHD.

Vltavské břehy jsou i ve městě dobrým útočištěm pro vodní ptáky. Na navigaci mezi Výtoní a Palackého mostem se vyskytují labutě velké, kachny divoké, lysky černé, racci chechtaví, kteří zde však nehnízdí. Často sem připlavou z protější smíchovské strany, kde u mostu přebývají na příjemnějším písčitém povrchu. Vzácně zde byli pozorováni přelety racka bělohlavého a racka bouřního. V posledních letech je zde pravidelným zimním hostem kormorán velký, který se objevuje v hejnech. V širším okolí Prahy zamrzají stojaté vody a také díky dobré průhlednosti vody ve Vltavě zde může dobře lovit ryby. Těch je zde velké množství druhů: štiky, candáti, okouni, jelci, plotice, pstruzi, cejni, boleni a samozřejmě  kapři.

V devadesátých letech 20. století byla zahájena kompletní rekonstrukce pravého vltavského břehu od Vyšehradu až k Mánesu, a v létě roku 2007 byla slavnostně otevřena upravená promenáda podél vody. Nyní lze jít po hranici městské části velmi příjemnou cestou po této náplavce v délce 1300 metrů. Byly tu instalovány lavičky, pravidelně se zde konají trhy a kulturní a společenské akce, uprostřed vede speciálně upravená stezka pro cyklisty a je tu přístaviště lodí Pražské paroplavební společnosti. Další rekonstrukce náplavky proběhla v roce 2020. Zájmem radnice Prahy 2 je tento prostor oživit a ještě více zpříjemnit tak, aby sloužil odpočinku obyvatel města. Cesta těsně podél Vltavy končí u Mánesa a Šítkovské vodárenské věže, která až do r. 1913 zásobovala vodou hořejší Nové Město. Další náplavka je až u Čechova mostu.

Dnes je průměrná teplota Vltavy v létě 17 °C, v zimě je daleko nižší a dokonce někdy i zamrzá. V lednu 2004 byla naměřena teplota 0,5 °C. Pro zajímavost uvádíme i říční kilometry, které se vztahují k Praze 2. Počítají se od ústí řeky do jiného toku či do moře, takže pro vodáky se u Vltavy udává most na Kvildě na Šumavě 424,3 ř. km a při přítoku do Labe u Mělníka je 0,0 ř. km. U železničního mostu v Praze Na Výtoni je zaznamenáno 55, 2 říčních kilometrů a u Jiráskova mostu se uvádí 54, 2 ř. km.