Potok Botič (Vinohrady)

Botič pramení v lese Okrouhlík poblíž obce Čenětice u Křížkového Újezdce, asi 5 km za Jesenicí. Po dlouhá staletí protéká územím středních Čech od jihovýchodu směrem k severozápadu, protéká Průhonicemi, Hostivaří, Záběhlicemi, Michlí, Nuslemi a pod Vyšehradem. V Praze je však spoután kamennou regulací, která byla vybudována v letech 1932–1935. Díky ní se značně zmenšily škody při mnoha povodních. Na konci své přes 34 km dlouhé pouti  (z toho 21 km v Praze) se vlévá do Vltavy na Výtoni v Praze 2. To je však již téměř schován zrakům veřejnosti. V Praze 2 ho lze nezatrubněný sledovat v délce asi 2,2 km. Celková plocha povodí potoka je téměř 135 km².

Odedávna potok svými přirozenými meandry omývá krásnou okolní přírodu. Právě Botič je „vodou hučící po lučinách“ zmíněnou v české hymně (píseň F. Škroupa ze hry J.K.Tyla, jejíž děj je zasazen do Nuselského údolí v době pouti Fidlovačka). Nejcennější úsek jeho toku v Hostivaři a Záběhlicích je chráněn jako Přírodní památka Meandry Botiče, jež byla vyhlášena v roce 1968. Je to partie s poměrně zachovalým vodním tokem a navazující nivou, kde žije spousta ryb, vodního ptactva a motýlů, s loukami a malými lesíky, v nichž se zachovala původní rostlinná společenstva.

Název potoka pochází nejspíš od slovesa botěti nebo botnati, což znamená přibývati na objemu, nebo od bobtnání – zatápění vodou (častého zatopení). Příčinou povodní byly přívalové srážky a samozřejmě hlavně to, že nebyl vůbec regulován. Kdysi se potoku také říkalo vinný či viničný, protože protékal územím obklopeným četnými vinicemi. V údolí Botiče docházelo k povodním celkem často, ostatně i na Vltavě nebyly velké vody žádnou výjimkou. Pro zabránění katastrofickým povodním (a nejen kvůli nim) byla v r. 1962 vybudována Hostivařská přehradní nádrž se 16 m vysokou zemní sypanou hrází. Nádrž slouží také k rekreačním účelům a vodní síly se využívá pro turbíny elektrárny. Zatím poslední povodeň v roce 2002 již vážnější škody nenapáchala; voda tehdy zatopila zahrádky, některé domy a sportoviště. V srpnu 2007 se opět hladina vody zvýšila nad normál, přičemž voda zatopila park Folimanku a v Nuslích místy vytrhala dlažební kostky.

Za Hostivařskou přehradou pokračuje Botič vyrovnávací nádrží, kde se zleva do něj vlévá Košíkovský potok, teče zmíněným několikakilometrovým úsekem meandrů přes splav v Záběhlicích, podél Hamerského rybníka, kde se zprava vlévá potok Slatinský. Na území městské části Praha 2 protéká po jižní straně Havlíčkových sadů, dál kolem Folimanky a Nuselským údolím míří přímo k Vyšehradu. Na Ostrčilově náměstí je zatrubněn a u železničního mostu ústí do Vltavy.

V místech, kde protéká Botič pod Havlíčkovými sady, rostou na břehu hojně javory klen (Acer pseudoplatanus), javory mléče (Acer platanoides), dole u Perucké ulice keře trnky obecné (Prunus sp.). Potom teče potok pod vozovkou. U Folimanky se nachází lípa srdčitá (Tilia cordata), opět několik javorů a hrušeň (Pyrus sp.), na Ostrčilově náměstí před zatrubněním rostou další javory.

Vodní sílu potoka kdysi využívali mlynáři, a tak Botič už ve 14. a 15. století napájel mlýny, hamry a později i mandly. Dokonce se mlynáři spojili, aby potok upravili a lépe využili; k realizaci však nedošlo. Jeden z mlýnů stával také na hranici dnešního katastru Prahy 10 a Prahy 2, pod Havlíčkovými sady na rohu ulic Petrohradské a Vršovické vedle nynějšího stadionu Bohemians 1905. První zprávu o něm máme z roku 1665, kdy měl kolo na svrchní vodu a u stavení se rozkládal ovocný sad. Mlýn stával mezi tamní tvrzí a pivovarem a měl č.p. 3.O necelé tři kilometry dál po toku Botiče, v Nuslích, těsně za hranicí dnešní Prahy 2, stál ještě daleko starší mlýn. Jeden z mála dochovaných údajů o něm například uvádí, že se zde táhla veliká vinice až k cestě, vedoucí podle chalup nad Fidlovačkou. První zmínka o mlýnu je z roku 1320, ale je možné, že objekt byl ještě starší. V r. 1428 vznikl spor mezi nuselskou vsí a měšťanem Nového Města pražského „o vrbie a stezku, kteráž jde od mlýna a od lávky nuselské vedle vrbin týchž, jdúc od Prahy na levé straně až do cesty sv. Pankráce“ (z památné a zápisní knihy z let 1400–1454). Poslední ze záznamů se týká roku 1573, kdy se připomíná v Nuslích Jakub, mlynář z chalupy. V berní rule z roku 1654 se mlýn už neuvádí.

Dalším mlýnem na Botiči byl Podskalský mlýn, jež stával Na Výtoni možná již ve 12. století, blízko ústí potoka do řeky. Někdy byl nazýván Vyšehradský mlýn nebo mlýn pod Vyšehradem. Z Botiče odbočoval Pod Karlovem mlýnský náhon, který vedl ulicí Na Slupi, na sever od vyšehradského nádraží, kde strouha u nárožního domu č.p. 419/2 zatáčela na jih do Vyšehradské ulice a pak pokračovala k Výtoni. Jedna ze zpráv týkající se mlýna zmiňuje jeho místo při Vltavě Na Hrobci: „Mezi Vyšehradskou třídou a Výtoňskou ulicí byl tehdy jediný domek č.p. 52. Býval to asi vskutku mlýn na Botiči.“  

Na konci r. 1321 mlýn koupila od kláštera johanitů na Malé Straně Vyšehradská kapitula, zároveň s ním i louku mezi potokem a náhonem, tedy prostranství, na které se vztahovalo starodávné jméno Trávník. V roce 1557 tu hospodařil mlynář Fabián Kym zvaný Mikula, podle nějž se mlýnu říkalo Fabiánovský. Po něm tu byl mlynář Pavel Odra, v polovině 17. století Mikoláš Herold, ale jak to tehdy bývalo běžné, mlynáři se zde často střídali. V roce 1865 zřídila Vyšehradská kapitula na Botiči nový jez v Nuslích pod Folimankou, aby se voda mohla od něj lépe svádět k Podskalskému mlýnu. O dva roky později však jez katastrofálně poškodila jarní březnová povodeň. V roce 1870 začal starosta Královských Vinohrad jednat o koupi mlýna a k němu náležejících pozemků, protože v souvislosti s postavením nové vodárny potřeboval právě tuto mlýnskou strouhu pro kladení rour vodovodu. Kapitula pak zveřejnila inzerát na koupi bývalého mlýna a bednárny se dvorem o rozloze 98 sáhů čtverečních. Roku 1875 bylo oceněno veškeré nářadí, vantroky, vodní kola, hřídele a podstavce ze silných dubových trámů, na kterých kolo stálo. K mlýnu a domu patřila ještě pastviště pod bednárnou, zahrada, dvůr, strouha, celkem zhruba 508 čtverečních sáhů (1 sáh je cca 1,78 m). Likvidační komise nakonec celý mlýn ohodnotila na necelých 10 tisíc zlatých, a ten definitivně zanikl r. 1875.

Tento někdejší kapitulní mlýn byl později přestavěn na činžovní dům a jeho skromné pozůstatky se nalézají ve zdech domu č.p. 2 Na Výtoni.

Botič byl také svědkem mnoha historických událostí, když se na jeho břehu a v nejbližším okolí odehrávaly mnohé bitky. V kronice z roku 1420 se kromě zápisu o krvavém poražení Zikmundových vojsk při březích Botiče kupříkladu píše, že v prosinci toho roku Mikuláš z Husi, původce rozbrojů ve straně husitské, „bředa na odjezdu z Prahy přes Botíč, zlomil sobě pádem z koně nohu a následkem toho zemřel“.

V roce 2008 byla dokončena revitalizace koryta Botiče pod Fidlovačkou, kdy byl potok vyčištěn a dostal zpevněnou kamennou dlažbu. Koryto bylo nově upraveno, takže nyní potok neteče rovně jako strouha, ale vlní se ve dně od jednoho břehu k druhému. Aby se více přiblížil přírodnímu toku, bylo použito vegetační opevnění v podobě rostlin různých barev a druhů, které jsou vysázeny do připravených košů. Koryto je tak stabilizováno bez větších nároků na speciální údržbu.