Zdenka Baldová

Narodila se r. 1885 v České Třebové jako Zdena Rosalie Balašová svobodné matce. Ta se poté odstěhovala do Prahy a v březnu 1886, když byl Zdence rok, se provdala na Vinohradech v kostele sv. Ludmily za strojníka Josefa Baldu. Dcera přejala otčímovo jméno. Přestože se později Zdenka Baldová provdala, otčímovo jméno používala stále i ve své umělecké kariéře.

Zdenku od mládí lákalo herectví, které uplatnila nejprve v různých kočovných společnostech a ochotnických souborech, například v žižkovském Pokroku. V roce 1907, po otevření Městského divadla na Královských Vinohradech, zde získala angažmá a zůstala až do roku 1922. V divadle poznala svého budoucího manžela, muže mnoha profesí Karla Hugo Hilara. Na této vinohradské scéně zazářila Zdenka Baldová například v těchto rolích: Lady Jedburgheová ve Vějíř lady Windermerové, O. Wilde (1907), Paní Čiperná (Veselé paničky windsorské, W. Shakespeare (1914), Rollerová (M. D. Rettigová, A. Jirásek (1919), Zanina (Stará historie ,  Julius Zeyer (1921). Na vrcholu její herecké dráhy dostala hereččina komika hlubší význam, hrála např. v ruských klasických hrách (Výnosné místo, Tekla Ivanovna, Gogolovy hry).

V roce 1922 ,  kdy skončilo její angažmá ve vinohradském divadle, se provdala za Karla Hugo Hilara, divadelního vizionáře, muže mnoha profesí - režiséra, dramatika, kritika, básníka, prozaika, překladatele, esejistu....který zde také působil. Společně bydleli v domě U kanálky 4, stejně jako například  F. X. Šalda. Později se přestěhovali do vily ve Švédské ulici v Praze 2, kterou navrhoval arch. František Albert Libra.

Zatímco v začátcích své kariéry hrála Zdenka Baldová většinou role naivních dívek a milovnic a spíše v konverzačních hrách, právě Hilar z ní vytvořil realistickou herečku. Roku 1922 odešel Hilar do Národního divadla a Zdenka jej následovala. Z obav, aby nebyl nařčen z protekcionismu, dostávala jeho žena-herečka v ND jen málo příležitostí. Přesto její kolegové rádi vzpomínali na její roztomilá přeřeknutí a jevištní brepty, které zaznamenal v humoristických knihách její kolega Bohumil Bezouška. Život s Hilarem však nebyl pro Zdenku Baldovou vůbec jednoduchý, ač byl divadelní génius a vizionář. Jeho povaha byla egoistická, egocentrická, byl emočně nestálý a extrémně pracovitý. Herečka mu poskytovala zázemí a víceméně se mu obětovala, tlumila jeho psychické výkyvy a umělecké krize. Manželství zůstalo bezdětné. Hilara postihla  v roce 1925 ve čtyřiceti letech první mozková mrtvice, druhému jejímu záchvatu podlehl o deset let později ve věku 49 let. Protože se Baldová cítila osamělá, vzala si do péče sirotčince schovanku, dívku Ludmilu (Lídu). Žily ve společné domácnosti a velmi k sobě přilnuly. Existovala mezi nimi údajně dohoda, že i ze světa odejdou jednou společně.  

Teprve po smrti manžela se mohla Zdenka Baldová naplno věnovat svojí vlastní kariéře. Připomeňme si její slavné filmy, které jsou reprízované dodnes: Mravnost nade vše (1937), Škola základ života (1938), Eva tropí hlouposti (1939), Honzíkova cesta (1956), Morálka paní Dulské (1958). Právě zde si zahrála roli tolik odlišnou od své vlastní laskavé povahy i od předchozích rolí milých tetiček a babiček. Byla to také její role poslední. Aniela Dulská byla postava pokrytecká, maloměšťanská a tyranská. Režisér Krejčík do role obsadil Zdenku Baldovou proto, že stejnou roli už 99 krát reprízovala v Národním divadle. Natáčení bylo pro herečku náročné, byla již velmi nemocná, ale nechtěla tím zatěžovat své kolegy. I přes kruté bolesti podala strhující výkon. Na premiéru filmu ji  již nechodící museli  přinést na židli. O týden později dne 26. 9. 1958 skonala. Jak je zmíněno výše, adoptivní dcera Lída byla na Zdenku Baldovou natolik fixovaná, že si po její smrti pustila svítiplyn a dobrovolně odešla ze života. Její tělo bylo kolegy a přáteli, mezi nimiž byla i Luba Skořepová, nalezeno už bez známek života. Jak tvrdili herečtí kolegové, odešla, aby mohla "matce sloužit v nebi". Tato tragická událost otřásla celým Národním divadlem.

Titulem zasloužilá umělkyně byla Zdenka Baldová oceněna v r. 1953, národní umělkyní se stala v r. 1955 u příležitosti svých 70. narozenin. Herečka je pohřbena společně se svým manželem na Vinohradském hřbitově. V únoru r. 2025 vypsalo Divadlo na Vinohradech veřejnou sbírku na záchranu tohoto pomníku dvou významných divadelních osobností.