Karel Höger

Tento významný umělec se narodil za Rakouska-Uherska v Brně-Králově poli dne 17. června 1909 jako Karel Maria Höger. Jeho matka Marie však tvrdila, že se narodil již 14. 6. a matriční zápis je chybný. Karel byl nejmladším ze třinácti dětí, dospělosti se však dožily jen dvě, on a jeho starší bratr Rudolf. V době narození Karla bylo jeho otci Františkovi, který strávil dlouhá léta v armádě, již 65 let a matce Marii 47. Poměry v rodině panovaly velmi skromné, otec vykonával dělnickou profesi v královopolské cihelně a později vlastnil malý obchůdek. 

Karel od dětství hrál se sourozenci loutkové divadlo a už v osmi letech byl členem brněnského národně socialistického ochotnického spolku Divadlo Bratrství. Po základní škole vystudoval učitelský ústav, absolvoval v r. 1928 a začal učit v Lomnici u Tišnova, pak v Deblíně a v Brně-Židenicích. Následovalo dramatické oddělení brněnské konzervatoře, na které v té době studoval jeho bratr Rudolf. Konzervatoř dostudoval v r. 1932, jako např. budoucí spisovatel a právník  František Kožík. Po konzervatoři se Karel Höger věnoval ještě rok studiu estetiky na brněnské filosofické fakultě. Absolvoval vojenskou službu, nicméně se mu nepodařilo najít vhodné učitelské místo, proto přijal nabídku brněnského Zemského divadla v Brně, kde hrál nějakou dobu pod pseudonymem Karel Hojer. O sedm let později zde vykonával funkci dramaturga a vedoucího představení pro děti. Své angažmá ukončil v r. 1940, když předtím ztvárnil na sto dvacet různých rolí. Po odchodu z brněnské scény se odstěhoval do Prahy, kde bydlel na Malé Straně a také na Karlově nám. 315/6. Tento byt po něm užíval další herec, Čestmír Řanda. 

Karel Höger byl mezi léty 1932 a 1938 členem Československé strany národně socialistické. Po vypuknutí 2. světové války působil v protinacistickém odboji tím, že finančně podporoval židovské rodiny, které měly rodinné příslušníky v koncentračních táborech, spolupracoval s podzemním hnutím na Moravě, ukrýval nejmenovaného parašutistu a byl kurýrem šifrovaných zpráv. Uchovával také majetek jedné z židovských rodin. Nicméně, po skončení války mu bylo vyčítáno, že s dalšími herci Národního divadla podepsal r. 1942 věrnost Říši. Očištění se dočkal díky důkazům o své odbojové činnosti za války a po válce obdržel potvrzení o státní spolehlivosti a národní bezúhonnosti.

Nadaný herec se už za války objevil v několika filmech, připomeňme Turbínu (1941), která byla jeho prvním celovečerním filmem a  první snímek ze stejného roku, ve kterém větší roli, Za tichých nocí, kde byla jeho partnerkou Lída Baarová. Nedokončený zůstal snímek s filmovou partnerkou  Zdenkou Sulanovou Bludná pouť (1945). Za svoji celoživotní kariéru ztvárnil řadu vážných, tragických postav a převtělil se do několika osobností naší historie: Mikoláše Alše ve stejnojmenném filmu, Bedřicha Smetanu ve snímku Z mého života nebo postavu českého krále Václava IV. ze známé Vávrovy husitské trilogie trilogie (pozn. Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem). Fiktivní postava byl Ing. Prokop z filmu Krakatit Karla Čapka. V 50 letech ztvárňoval kapitána kriminálního oddělení mjr. Tůmu v trilogii:105 procent alibi (1959), Kde alibi nestačí (1961) a Alibi na vodě (1965) nebo rovněž kriminalistu v Sám proti městu (1974) Jaroslava Dudka. Jedna z jeho posledních filmových rolí byla role ve známém historickém komediálním muzikálu Zdeňka Podskalského Noc na Karlštejně (1974), kde hrál arcibiskupa Arnošta z Pardubic, přítele a rádce císaře  Karla IV. v podání Vlastimila Brodského.

Coby pedagog působil Höger v létech 1945-1949 na pražské konzervatoři, 1950-1952 a opět mezi roky 1059-1963 byl externím pedagogem DAMU i FAMU. Na FAMU byl v r. 1966 jmenován profesorem a zůstal zde až do roku 1971, přičemž působil i na brněnské JAMU.

S pedagogickým působením se prolínaly roky, kdy hrál v Národním divadle (1940-1977). K nezapomenutelným rolím patří kupříkladu Willy Loman ve Smrt obchodního cestujícího (1958-1965), což je umělcova nejslavnější a nejoceňovanější divadelní role. Dále postava Gygése ve Gygův prsten (1943) režiséra Frejky, jedna z nejzdařilejších válečných inscenací, nebo učitel v Čapkově dramatu Bílá nemoc. Národní divadlo však sehrálo v životě herce i negativní roli. V únoru r. 1972 byl de facto dostaven z veškeré mimodivadelní činnosti dopisem ředitele divadla Přemyslem Kočím, který to zdůvodňoval hercovým přetížením. Proti tomu se Karel Höger odvolal. Pro umělce se stal doslova tragickým rok 1977. Podepsal Antichartu, ale také se zastal ve věci nedobrovolné výpovědi podané divadlem herečce a blízké kolegyni Vlastě Fabiánové. Na protest proti tomu podal 2. května 1977 svoji vlastní výpověď. O pouhé dva dny později, dne 4. května zemřel na infarkt myokardu. V té době měl natočených několik epizod v roli primáře Sovy v dodnes velmi oblíbeném seriálu Nemocnice na kraji města. Ty bylo nutné přetočit a roli získal slovenský herec Ladislav Chudík.

Nelze opomenout ani hercovy role televizní, např. seriál Byl jednou jeden dům, inscenace o lásce podzimu života Romeo a Julie na konci listopadu s Danou Medřickou, Malér, Lístek do památníku, kde s ním s voji životní roli sehrála Blanka Waleská nebo Půlpenny. Často působil v Českém rozhlasu, který dal vyznít hercovu zvučnému a neobvyklému hlasu a stal se jedním z nejvýznamnějších a nejobsazovanějších rozhlasových herců, rolí byly stovky. Z her, ve kterých účinkoval, si připomeňme Pohádka máje, Stříbrný vítr (v něm propůjčil hlas i ve filmu v podobě filmového komentáře), Válka s mloky, Sedm svědků, Slabé odpolední slunce...... Načetl také mnoho knih, kupříkladu Klapzubova jedenáctka, Osudy dobrého vojáka Švejka, Apokryfy.... a dodnes  nezapomenutelné Povídání o pejskovi a kočičce. Kdo by si nepamatoval také televizní večerníčky, které Höger namluvil - O hodném loupežníkovi Rumcajsovi, jeho synku Cipískovi a loupežnické mamce Mance. V České televizi se dodnes vysílají např. Ladovy pohádky O kocouru Mikešovi.  

Co se týká hercova osobního života, míval spoustu fanynek, jejichž svodům nedokázal odolat. Ženatý byl dvakrát. Poprvé sňatek uzavřel krátce po skončení 2. světová války s herečku Zdeňku Procházkovou. Sblížili se při natáčení filmu Mrtvý mezi živými (1946). Rozvedli se po sedmnácti letech v r. 1962, kdy už nechtěla tolerovat jeho milostné avantýry. I nadále však spolu hráli. Podruhé se Karel Höger oženil s Evou Vackovou, která pracovala v Československém rozhlase. Obě manželství zůstala bezdětná. Tradovalo se, že jedinou a nejdůležitější ženou v hercově životě byla jeho maminka.

Jak Již bylo zmíněno, herec zemřel v r. 1977 na infarkt po sérii nepříznivých okolností v Národním divadle spojených s pronásledováním herců a nečekanými výpověďmi. Jeho jediného bratra Rudolfa smrt zdrtila a zemřel zanedlouho po Karlovi. Diváci si mohli povšimnout jisté anomálie v hercově vzhledu, kterým byla prohlubeň na čele způsobená metopismem, kdy v dětství čelní kosti nesrostou. Herec se proto rozhodl, že svoji lebku po smrti věnuje ke studijním účelům.

Oblíbený umělec zemřel náhle 4. května 1977 ve  Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a je pohřben v hrobce Slavín na Vyšehradském hřbitově.