divadlo Dada (Nové Město)

Po roztržce zakladatelů Osvobozeného divadla, Jiřího Frejky a Jindřicha Honzla, opustil Frejka počátkem roku 1927 divadlo a spolu s E. F. Burianem a několika mladými umělci založili v březnu divadelní soubor Dada, který na přelomu roku 1927/1928 našel svou scénu v Divadle Na Slupi ve stejnojmenné ulici. Svým názvem se divadlo hlásilo k stejnojmennému mezinárodnímu hnutí, proslulému svou provokativností, odporem k tradici a patosu, způsobem humoru a objevováním všudypřítomného „životního dada“. Divadlo Dada spolu s Osvobozeným divadlem vytvářelo z Prahy druhé poloviny 20. let avantgardní divadelní ohnisko na křižovatce německého, francouzského a ruského vlivu s osobitými rysy, v nichž se dadaistická hravost a útočnost snoubila s lyrickým poetismem. Hned první dvě premiéry (Cocteauovi Svatebčané na Eiffelce + dada-podívaná Visací stůl č. 1, 9. 4. 1927, Schwittersův Stín + Visací stůl č. 2, s výstupem Voskovce a Wericha, 1928) převzaly již v Osvobozeném divadle uplatňovanou dramaturgickou a repertoárovou dualitu experimentátorství (večerů dramatické poezie) pro úzký divácký okruh a paralelní atraktivnější nabídky tzv. veselých večerů, revuí, scénických žurnálů s aktuálním komentářem, kriticky zaměřeným k domácímu společenskému životu. Pod hlavičkou Dada se zde v roce 1927 uskutečňovaly i první reprízy Vest pocket revue V+W (než se po neshodách s E. F. Burianem a na základě Voskovcovy příslušnosti k Devětsilu oba protagonisté navrátili do Honzlova Osvobozeného divadla) a premiéry Burianova Voicebandu, originální hudebně dramatické formy, pracující s široce chápaným pojmem zvukovosti básnického slova. Vedle Voicebandu obohatil tvorbu divadla Dada všestranně se projevující E. F. Burian jako skladatel (opera-buffa Mistr Ipokras, mastičkář drkolenský, 1928), hudební interpret a dirigent, uplatňoval však i svůj herecký talent (např. jako elegantní průvodce aktuálních revuí) a autorsky se - vedle V. Laciny, E. a J. Trojanových, výjimečně i V+W - podílel též na aktuálních dada-žurnálech.  V Dada se sdružilo mnoho mladých talentů: vedle již zmíněného Buriana participovali na hudební části ještě Jaroslav Ježek a Iša Krejčí, dále tu působila řada výtvarníků (mj. J. Fragner, A. Hoffmeister, O. Mrkvička, F. Muzika, V. Tittelbach), choreografů (M. Mayerová, S. Machov) a herců (mj. L. Skrbková, E. Svobodová, J. Šejbalová, B. Záhorský). Třináct inscenovaných titulů uvedených v devíti večerech režíroval J. Frejka, experimentující s vizuálními i akustickými možnostmi divadla. V inscenaci Reverdyho básně Poutník (1928) se kupř. pokusil o obohacení divadelní řeči prostředky filmu, když byla průkopnicky užita filmová projekce, která s dynamickou akcí na bázi biomechaniky, konstruktivistickými prvky v řešení prostoru, barvitými a šokujícími kostýmy náležela k experimentálním nástrojům vizuálního výrazu.

               Na scéně Divadla Na Slupi hrál soubor Dada 4–5x týdně. Programu dominovaly celovečerní revue (Dona Kichotka, Bim-Bam-Revue, Gaučo a kráva), jež pro svůj vtip patřily k divácky nejoblíbenějším titulům divadla. Vyšší umělecké ambice prozrazovalo nastudování Syngeova Hrdiny Západu a Cocteauova Oidipa (1928). Frejka se společně s Burianem i dalšími intelektuály různého zaměření (mj. M. Očadlík, F. Kovárna, K. Smrž) pokusil při divadle založit i jakési kulturní centrum, jehož náplní by byly rozsáhlé nakladatelské a další (hudební, taneční, výstavnické, filmové) aktivity. Z velkolepé idey kulturního centra se kvůli ekonomickým problémům v okleštěné podobě uskutečnil pouze plán na vlastní časopis. Přecenění diváckého zájmu a tíživé provozní podmínky, především nedostatek financí, který se projevoval mj. odchody nejlepších herců na velké scény, vedly v létě 1928, po roku a půl existence, k zániku scény.