Všeobecný penzijní ústav, Rašínovo nábřeží čp. 390/42 (Nové Město)

Historie

Čech Jan Kotěra a Němec Josef Zasche, ročníkoví vrstevníci (*1871), patřili na počátku 20. století k významným architektům v českých zemích. Při návrhu úředního paláce na Rašínově nábřeží se pracovně nesetkali poprvé, spolupracovali již na projektu Právnické a Teologické fakulty, který však nebyl realizován. Josef Zasche pocházel z Jablonce nad Nisou. Absolvoval průmyslovou školu v Liberci − kde v té době studoval i Adolf Loos − a Akademii výtvarných umění ve Vídni u předního představitele historismu Karla von Hasenauera. Od roku 1895 působil v Praze. Jeho první stavby nesou ještě vliv secese, například kostel Povýšení sv. Kříže v rodném Jablonci (1900−1903), brzy se však přiklonil k moderně a k neoklasicismu. Velkého uznání od českých kolegů architektů si získal budovou Vídeňské bankov ní jednoty v ulici Na Příkopě (1906−1908), která navíc dostala i cenu pro nejlepší stavbu Rakousko−Uherska realizovanou v prvním desetiletí 20. století.

Všeobecný penzijní ústav získal pro novostavbu pozemek na novém podskalském nábřeží, nedaleko Železničního mostu. Asanace tohoto zajímavého území, původně rybářské osady, probíhala v letech 1905−1914. Se zástavbou se započalo v roce 1910. Česko-německý penzijní úřad rozdělil z národnostních důvodů projekt mezi Josefa Zascheho, řešícího konstrukční a půdorysné části, a Jana Kotěru, autora průčelí. Široce rozvinutá budova má základy ukotvené na částečně železobetonových pilířích. Dispozičně se jedná o třítrakt s centrální sloupovou halou v přízemí, ukončenou tříramenným schodištěm s atypicky tvarovaným zábradlím. Komunikační dispozice obsahuje i dvě boční, rámcově protilehlá schodiště navazující na vedlejší vstupy. Vstupní halu uzavírá architektonicky pojatý strop tvořený rastrem soustředných čtverců.

Popis

Architektu Kotěrovi se podařilo vyřešit členění průčelí tak, aby rozsáhlá plocha nepůsobila monotónně. Fasádu pokryl pravidelným rastrem okenních otvorů s rozdílnou velikostí a hloubkou, kde důležitou roli hraje jejich členění. Střední vstupní rizalit zdůraznil polygonálními okny, osazenými v geometrické síti pilířů a říms, korunovanými balkónem s kovovým kubistickým zábradlím. Obdobně tvarované zábradlí má i balkón nad edikulou vstupu, sestavenou do podoby jednobarevné geometrické mozaiky. Jan Kotěra vytvořil tvarově bohatou, a ve svém celku jemně plastickou fasádu využívající působení světla a stínu. Obohatil ji o kubisticky laděné prvky, soustředěné hlavně kolem vstupní osy. Ta se tak stala akcentujícím, a ve spojení s polygonálními okny i pohybovým motivem fasády. Kubistické tvary Kotěra používal vždy jen v lehkých náznacích, většinou jako dekorativní prvek. Tvarově podobné kovové zábradlí použil i na soudobé novostavbě Nového zámku v Ratboři u Kolína rodiny Mandelíkových.   

Autoři stavby

Budova Všeobecného penzijního ústavu patří spolu s Urbánkovým domem Mozarteum v Jungmannově ulici k nejvýznamnějším Kotěrovým stavbám postaveným mezi léty 1910−1920. V návrhu fasády se snažil o architektonické plastické vyjádření kompozice základních stavebních konstrukcí. Toto téma se v Kotěrově tvorbě objevovalo téměř u všech prací. Dobře patrné je na fasádách realizovaných po roce 1906, mimo jiné na vinohradském Laichterově domě.

Kotěrův kolega Josef Zasche pracoval i s dalšími českými architekty. S Pavlem Janákem spolupracoval na stavbě paláce Adria  z let 1922−1925 (půdorysné řešení stavby), postaveném ve stylu národního dekorativismu. Ve své tvorbě došel až ke konstruktivismu. Dokládají to velké stavby z přelomu dvacátých a třicátých let: budova Deutsche Kulturveband v Holešovicích a palác Urania na Novém Městě. Po druhé světové válce potkal architekta Zascheho osud převážné většiny českých Němců. Nejvýznamnější z pražských, německy mluvících moderních architektů zemřel po nuceném odsunu v roce 1957, v obci Schackensleben u Magdeburku. 

Budova je od roku 1958 památkově chráněna. Nyní zde sídlí Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.